30. 9. 2014
feuilleton
“Tak nám opravili Nádražní ulici!”, řekla posluhovačka panu Švejkovi.
“Keroupak, paní Müllerová? Tu před nádražím, nebo za nádražím?” otázal se Švejk.
Ale depak, ani U Trati, ani Železniční – Nádražní v Nepomuku, jak tam chodějí k felčarovi s pejskama,” spráskla ruce paní Müllerová. “Dělali tam přece ty bezbariérový chodníky.” “Jo tuhle! To bude paráda, až mě potlačíte na kolečkovém křesle na četnickou stanici!” zaliboval si Švejk.
Posluhovačka si pomyslela své, protože kolem Švejkovy oblíbené hospůdky na náměstí žádný takový chodník nevede, a pokračovala ve vyndavání nákupu.
“A co že jim to tak trvalo? Nezačali náhodou už před rokem?” zeptal se Švejk.
“Vědí, milostpane, byla to náročná stavba, dyť ta ulice měří přes půl kilometru. To je nějakých dlažebních kostek! A navíc, přes zimu se přece nedá stavět.”
“To dá rozum, kdo to kdy viděl, dělat výkopové práce nebo pokládku dlažby, když je pod nulou! Ještě by dlaždičům omrzly prsty,” přisvědčil Švejk.
“A navíc tam museli položit celou novou kanalizaci, koho by napadlo, že původní, osmdesát let stará, by mohla bejt špatná! A taky museli rozbít ohromnej kus skály, co jim stál v cestě, vědí?” dodala paní Müllerová.
“Samosebou, jich by snad napadlo, že když se někde říká Na Skalce a ze země vedle cesty trčí desetimetrová skalní stěna, že by se tam mohlo narazit na skalnaté podloží?” zakroutil hlavou Švejk.
Posluhovačka strčila věnec vuřtů do spižírny a začala se chystat k odchodu.
“A nevíte, co je pravdy na tom, že když už měli půlku hotovou, všechno rozebrali a začali znova?” zastavil paní Müllerovou Švejk. “No jo, oni to měli nějak blbě vymyšlený. Měly tam bejt nějaký ty zálivy na parkování a kdesi cosi. No tak když si prej bejvalej jemnostpan starosta usmyslel, že je to vlastně špatně, tak to holt předělali,” vysvětlovala posluhovačka. “A neříkali náhodou zelení, už na tom veřejném projednání, které bylo někdy loni na jaře, že by se ty chodníky měly udělat zase rovně, bez těch zálivů a zbytečných ostrůvků, s průběžným parkováním, prostě tak, jak to je?” kroutil hlavou Švejk, nacpávaje dýmku. “Ale řikali, milostpane, ale kdopak by ty blázny poslouchal!”