8. 10. 2014
Nepomucké náměstí má své kouzlo. Návštěvníci a turisté jsou obvykle překvapeni, jaké je ten Nepomuk hezké město. Místní si naopak často ani neuvědomují, co zde máme.
Náměstí má samozřejmě své mouchy. Obchodní dům Úslava, usazený od konce 80. let vedle svatojánského kostela, je největší z nich a budoucí náprava je otázkou dlouhodobou a nákladnou. Jsou zde ale i další drobnosti, které výraz našeho náměstí kazí. Šest různých typů povrchů, nesmyslné terasy, řetězy a sloupky v ploše náměstí. To všechno jsou věci, které prostor rozbíjejí, fragmentarizují, což je přesný opak toho, co by náměstí potřebovalo.
Stačí se podívat na staré pohlednice z první poloviny 20. století – tehdy mělo náměstí opravdu nepřekonatelný půvab. Všechny úvahy, jak naložit s tímto prostorem, by se proto měly odvíjet od potřeby jeho rehabilitace a návratu k léty prověřeným kvalitám, nikoliv ale nutně od staromilství nepřipouštějícího žádné inovace.
Již v roce 2006 získal prestižní Cenu Petra Parléře návrh týmu mladých architektů – Viktora Vlacha a Vladimíra Vašuta, kteří dnes působí pod značkou Under Construction Architects a mají za sebou spoustu zajímavých realizací. Hlavními myšlenkami jejich návrhu bylo zejména sjednocení parteru, tedy dlažby, a to prostřednictvím návratu k přírodnímu kameni, který by nahradil asfalt, betonovou zámkovou dlažbu i žulové kostky. Součástí tohoto sjednocení by bylo i odstranění teras. Dnes je vlastně náměstí rozděleno na dvě části, ta horní působí spíše dojmem jakési ulice, která k vlastnímu náměstí ani tak úplně nepatří. Dále architekti navrhovali úpravy zeleně – především přesun stromořadí v horní části náměstí od cesty k budově školy. Opět by se tím prostor otevřel, sjednotil, získal na městskosti.
Na náměstí také napočítáme několik proluk, ve kterých domy stály ještě v 80. letech. Zastavění těchto parcel a scelení uličních front je opět jediným logickým řešením.
V projektu Vlacha a Vašuta najdeme i kontroverzní věci. Největší rozruch svého času vzbudil návrh na stavbu vyhlídkové věže vedle finančního úřadu. Tento nápad je asi již opravdu za hranou, i on ale ukazuje, že se nemusíme bát vstupu moderní architektury do organismu města. Současně bychom ale měli co nejšetrněji pečovat o historické stavební dědictví. A to nejen o kostely, starou školu nebo radnici, ale i o jednotlivé měšťanské domy.
Návrh, který získal před osmi lety Cenu Petra Parléře, nebyl doposud realizován – a zřejmě v celistvosti ani nikdy nebude. Přesto jasně ukazuje směr, kterým bychom se při úvahách o budoucnosti hlavního nepomuckého náměstí měli ubírat.